V souvislosti s ublížením na zdraví pacienta na zdravotnická  zařízení primární péče se obracejí orgány činné v trestním řízení s požadavkem o podání takzvaného „Odborného vyjádření“. Zdravotnickému zařízení jsou kladeny různé otázky. Mnoho těchto otázek má skutečně charakter odborného vyjádření (je to jistě logické, vyplývá již ze samotného názvu požadavku, často však již méně logické pro samotné orgány činné v trestním řízení).

Na tomto  místě je nutno  si uvědomit, co  je vlastně to Odborné vyjádření, respektive jaký je rozdíl mezi  odborným vyjádřením a lékařskou zprávou.  Lékařská zpráva je  popis chorobných změn u pacienta v rozsahu, které  v souvislosti s léčením jsme zvyklí zpracovávat. Zpracováváme-li lékařskou zprávu v době ukončeného léčení, jedná se o výpis skutečností, které byly zjištěny v souvislosti s léčením nemoci.  Odborné vyjádření je poněkud jiné. Při podání odborného vyjádření lékařskou zprávu je nutno doplnit o skutečnosti, které jsou subjektivní a vycházejí z vlastní úvahy lékaře. Jsou to skutečnosti, které běžně v zdravotnické dokumentaci  nenalézáme.

Jeden z kladených otázek je „Jakými potížemi se zranění projevovalo, jak dlouho trvaly a jak omezily obvyklý způsob života poškozeného“.  Na  tuto otázku je možno odpovědět ve dvojí rovině, v rovině obecné nebo v rovině konkrétní. Pro lepší srozumitelnost uvedu jeden z případů, který se odehrával u soudu.  Soudní znalec v oboru chirurgie ve svém znaleckém posudku konstatoval, že poškozený byl při zjištěném poranění omezen pro těžkou fyzickou námahu po dobu 14 dnů.  Toto tvrzení znalce je pouze rovina obecná – znamená to  že při stejném poranění každý by byl omezen pro těžkou fyzickou námahu po dobu 14 dnů. Nikdo z přítomných účastníků proti tomu tvrzení nic nenamítal a nikdo nechtěl žádné doplnění. V daném případě bylo zjištěno, že poškozený fakticky žádnou těžkou fyzickou námahu obvykle nevykonává. To však může znametnat, že prakticky  nemusel být omezován vůbec. Zde však vzniká základní rozpor – vezmeme-li v úvahu omezení v obecné rovině, tak byl omezen 14 dnů, vezmeme-li v úvahu rovinu konkrétního omezení, tak zcela logicky z předchozího tvrzení vyplývá, že  omezen nebyl vůbec. Vzhledem k tomu, že otázka délky omezování obvyklého způsobu života je rozhodující pro rozhodování orgánů činné v trestním řízení, naskýtá se  otázka, jaká rovina je pro orgány činné v trestním řízení  rozhodující – rovina obecná nebo rovina konkrétní?

Jsme vůbec  schopni  se vyjádřit v rovině konkrétní k omezení obvyklého způsobu života na základě záznamů ve zdravotnické dokumentaci? Nejsme.  Součástí lékařských záznamů nikdy není údaj o obvyklém způsobu života nemocného, takže v rovině konkrétní nemůžeme nikdy  na základě záznamů ve zdravotnické dokumentaci  posoudit, zda poškozený byl nebo nebyl omezen v obvyklém způsobu života. Tyto údaje jsme schopni zjišťovat jen speciálně pro tyto účely, tudíž u posuzovaného pro účely odborného vyjádření musíme alespoň anamnesticky zmapovat obvyklý způsob života.  Nejlepší přitom by bylo, kdyby  tyto informace byly doloženy přímo orgánem činným v trestním řízení.
 
Součástí obvyklého způsobu života u osob pracovně činných je i schopnost výkonu práce. V požadavku na odborné vyjádření je speciální dotaz na délku pracovní neschopnosti. „Jak dlouho trvala pracovní neschopnost (by ev. trvala s přihlédnutím ke zranění)“. Opět na tomto místě je nutno si uvědomit, zda podáváme orgánům činném v trestním řízení lékařskou zprávu nebo odborné vyjádření.  Pakliže podáváme lékařskou zprávu, je jistě dostačující konstatování administrativní délky pracovní neschopnosti. Jiná je však situace při podávaní odborného vyjádření. Zde není rozhodující administrativní délka pracovní neschopnosti, ale délka pracovní neschopnosti biologicky opodstatněná. Je nutno posoudit opodstatněnost délky pracovní neschopnosti od začátku do konce. Pakliže jsme zraněného léčili od začátku do konce zranění, domnívám se, že žádný problém by neměl nastat. Jiná situace však nastane, když musíme posoudit biologicky opodstatněnou délku pracovní neschopnosti a přitom zraněný se  léčil u několika odborníků. Na tomto místě musíme posoudit opodstatněnost délky pracovní neschopnosti i za jiného odborníka ve zdravotnictví.  Dle mého názoru jsme toto nebyli oprávněni udělat ani dosud a od platností zákona č. 187/2006 Sb. posouzení pracovní neschopnosti za zdravotnického pracovníka z  jiné odbornosti zcela evidentně může přesahovat oprávněnost naši odbornosti všeobecného praktického lékaře.

Dle mého názoru orgány činné v trestním řízení  při obvyklém způsobu  směrování požadavků na Odborné vyjádření  na všeobecné praktické lékaře, dostávají jako podklad mnohdy zcela neodborná odborná vyjádření.  Dle mého názoru odborná vyjádření by měli vypracovvávat znalci příslušné odbornosti, kteří k tomu jsou  plně kompetentní. Všeobecný praktický lékař by se měl vyjadřovat pouze ke skutečnostem v rozsahu jeho odbornosti.

Další otázkou je, zda vůbec lékař by měl vypracovávat odborné vyjádření na pacienta, kterého obvykle léčí. Pokud se jedná o podání lékařské zprávy,  myslím, že nevzniká žádný problém. Pokud se však jedná o podání odborného vyjádření, dle mého názoru vzniká pochybnost o nepodjatosti  lékaře; vztah pacient lékař je vždy v určité rovině osobní (obzvláť u praktických lékařů) odborné vyjádření je obdobou znaleckého posudku a nikdy lékař by neměl vypracovávat na pacienta, kterého zároveň obvykle léčí.

MUDr. Tibor Vicsápi, všeobecný praktický lékař