Lékaři v Nemocnici v Novém Jičíně jsou schopni ošetřovat pacienta, a přitom ho nemají v péči. Není to žádný vtip ani omyl.  Potvrdil to primář ortopedického oddělení v svém dopise adresovaný Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ). Udává, že pacientku sice ošetřili, ale vůbec ji neměli v péči.  Je pravda, že jsem se už minulosti setkal s takovými hláškami ze strany lékařů a sester uvedené nemocnice, ale teď k tomu mám i písemný důkaz.

Kromě uvedeného v nemocnici v Novém Jičíně jsou schopni dělat z pacientů pořádnou legraci.  Avšak místo toho, aby se někdo z této legrace popukal smíchy, pacient zcela bezúčelně bloudí v systému zdravotnictví.

Primář ortopedického oddělení ve svém dopise adresovaný OSSZ uvádí, že pacientka byla dne 4.7.2019 ošetřena lékařem ortopedické ambulance na základě „Poukazu na vyšetření/ošetření“ vystavený mnou. Lékařem ortopedické ambulance byla indikována rehabilitace, ale do péče nebyla převzata.

Podle § 2 odst. 4 písmeno a) Zákona o zdravotních službách za péči se rozumí „předcházení, odhalení a odstranění nemoci“. Na základě definice zákona se v tomto případě se naskýtá otázka, za jakým účelem pacientka byla ošetřena, když podle tvrzení primáře se nejednalo o odhalení a odstranění nemoci, tj.  péči podle definice zákona.  Kdo je vlastně zodpovědný za léčbu, kterou lékař ortopedie předepsal? Lékař, který pacientku nevyšetřil a léčbu neindikoval?

Podle primáře ortopedického oddělení dalším důvodem nepřevzetí bylo to, že mnou nebylo odesláno Hlášení ošetřujícího lékaře na OSSZ, kterým pacientka byla předána.

Lékaři obecně se stěžují na nadměrnou administrativu, kterou nám ukládají právní normy. Mnohdy však za nadměrnou administrativu mohou sami lékaři. Vymýšlejí postupy, které z právních norem nevyplývají.  Takto bylo i v tomto případě. Podle žádných právních norem neexistuje norma, která by ukládala zaslat Hlášení ošetřujícího lékaře na OSSZ, kterým by pacient byl předán do péče jiného lékaře.  Pokud si pan primář myslí, že to tak je, pak se naskýtá i další otázka: Kterému úřadu musí lékař nahlásit pacienta, který není na pracovní neschopnosti, aby jiný lékař převzal pacienta do péče?

Bez ohledu na to, zda je pacient na pracovní neschopnost či není, je předán do péče jiného lékaře v okamžiku, kdy je lékařem zahájena jakákoliv péče. Jakmile je v rámci pracovní neschopnosti pacientovi poskytována péče, veškeré povinnosti ze zákona vyplývají automaticky a nezáleží na jakémkoliv hlášeni.  Existuje-li nějaké hlášení na OSSZ, tak takové hlášení není dokladem o předání, ale pouze administrativním úkonem oznamujícím nějakou skutečnost definovanou zákonem.  Takové hlášení však nemá žádný vliv na poskytování péče.

Proč pacient mnohdy zcela neúčelně bloudí v systému zdravotnictví?  Protože z nemocnice odchází s paušálním doporučením, že 3 dnů se má hlásit u praktického lékaře. Toto doporučení obdrží i v situaci, kdy není naprosto žádný důvod navštívit praktického lékaře, jelikož péče je poskytována zcela jiným odborníkem nebo dokonce žádnou další péči nepotřebuje. Dále je odesílán i v situacích, kdy praktický lékař vzhledem ke své odbornosti nesmí pacientovi péči poskytovat pro nemoc, pro kterou se aktuálně léčí. Stává se dokonce, že se léčí na onemocnění, které pacienta činí nechodícím, při propuštění přitom Příkaz zdravotnímu transportu od nemocnice neobdrží, má se ale hlásit u praktického lékaře.  Jak se má dostavit, když je nechodící? Pokaždé, kdy obdržím takovou propouštěcí zprávu a pacient je u mne zcela zbytečně, tak mi napadá taková myšlenka, že k dokonalosti chybí ještě doporučení, aby se pacient hlásit na nejbližší policejní stanici.

Ach jo. Ještě, že ti naši lékaři umí alespoň léčit. Znalosti pravidel pohybu pacienta v systému zdravotnictví však mají mnohdy mizerné.  Zde mi ale napadá takové srovnání. Myslí si někdo, že stačí umět řídit auto, a přitom nemusí vůbec znát pravidla silničního provozu?